Jsem staronový člen fotoklubu Nekázanka. Má nejoblíbenější témata jsou zvířata, lidi a vůbec tzv „živá fotografie“. Mému hledáčku se nevyhnou ani mé dvě vnučky. Občas si zkusím i krajinku, nebo výseky z ní...

      Dlouho jsem tvořil v temné komoře, ale nyní používám digitální techniku a s konečnou „fazonou“ mi pomůže počítač

      Jsem fotografka na neustálé cestě mezi profi a amatér... Proč? Protože nechci, aby mě to přestalo bavit. Zásadní je pro mě světlo, minimum postprodukčních úprav, souvislosti, příběh... a to, aby fotografie byla obrazem. Nalezená zátiší, přirozené rodinné fotografie, náladové přirozené až naturalisticky zobrazené produkty, koncertní foto. U jednoho odpočívám od druhého.

      S fotografií v různých podobách se potkávám od narození. Nejdříve s tátou v temné komoře a při jeho vymýšlení úloh do fotografické školy, kterou vystudoval. A následně během studií různých výtvarných oborů. Vždy mě pronásledovala... až mě dohnala.

      Fotografuji od dětství. Tenhle koníček mi vydržel až důchodového věku. A na stará kolena jsem vstoupil dokonce do fotoklubu. Do prvního českého klubu fotografů amatérů.

      Se zájmem pozoruji svět okolo sebe. Usiluji o zachycení leckdy prchavého okamžiku. Stále se považuji za fotografického eléva, kterého potěší, pokud snímky zaujmou kromě mě i další diváky.

"Fotím, tedy jsem."

      Fotím rád. Fotím cokoli, co mne nějakým způsobem zaujme. Vidím-li zajímavé světlo, snažím se jej zachytit, vím, že jednou promeškaná příležitost se nevrací.

      Rád fotím přirozené, hezké věci. Nerad něco aranžuji, spíše se snažím zachytit ten správný okamžik.

      Fotografování se stalo mým koníčkem až posledních 15 let. Snažím se zachytit situaci, která mne osloví světlem, příběhem nebo čímkoli jiným.

Motto: "Nenechávají mě v klidu estetické kvality všedních věcí ..."

      Od klukovských let je mi fotoaparát partnerem, který mi pomáhá tvořit obrazy jiným způsobem  než klasickými malířskými technikami.       V 80 letech členem fotoklubu při OKD Krakov. Od listopadu 2018 členem 1. českého klubu  fotografů amatérů Nekázanka.

      Na přelomu 80 a 90 let fotografické kurzy v Městské knihovně a PFŠ dr. Václava Vláška V rodné obci dokumentace různých událostí ...  viz http://zonerama.com/arsfoto

      Možnost tvůrčího přístupu při záznamu zajímavých okamžiků přírodě i v lidské činnosti pomocí fotoaparátu a následném zpracování do podoby působivé a sdělné fotografie je to, co mne od mládí na fotografování zajímá i láká.

      Mám rád minimalismus ve fotografii a ve fotobrašně. Čím méně skel, čím méně filtrů, blesků a světel, tím spíš přemýšlím o kompozici...

      S focením jsem začal v roce 2022 a stále se považuji za začátečníka. Mojí největší vášní je vzít foťák do kapsy a zmizet někam k řece, vodě nebo do lesa, případně chodit a prozkoumávat města a různá místa. Hledám dobré světlo a zajímavé objekty k focení. Fotím digitálně i na filmy, které si sám vyvolávám a pokouším se i zvětšovat.

      Již drahně let je mým hlavním tématem jazz a pak i detaily, momentky, krajina a vše ostatní kolem, kam dohlédne oko objektivu a dokáže zpracovat pomocník počítač.

      Znám fotografii od svých dětských let. Měl jsem tenkrát jednoduchý foťák 6x6 cm a místo zvětšováku jsem používal kopírovací rámeček.

      Nyní se učím zvládnout fotografii digitální. Bloumám s foťákem pražskými ulicemi.

      Praha je nejenom pro mne nekonečnou inspirací. Lidé v ulicích jsou její báječnou součástí. Doufám, že milostivé světlo ještě dlouho nezhasne.

      Členem Nekázanky jsem od roku 1990. Fotografie je pro mne koníčkem a zábavou. Rád zkouším nové věci a zajímá mě technická stránka fotografie.

      Fotím zatím jen krátkou dobu, ale již s určitostí mohu fotografování prohlásit za moji vášeň, které věnuji téměř veškerý volný čas. Miluji čas, kdy se toulám s fotoaparátem a nemusím vnímat čas a prostor a jen se nechám vést životem a zachycuji momenty kolem sebe. Očarovala mne černobílá fotografie. Zkouším všechny žánry a stále se hledám. Nejvíce se však věnuji street, minimalismu a portrétu v přirozeném světle.

         Rád fotím všechno co je hezké, ať už od přírody nebo lidi.

      Když jsem začal fotografovat, bylo mým cílem vytvořit fotografii, která nebude tzv. šedivá.

      Později jsem považoval za úspěch udělat technicky dobrou fotografii o velikosti 30x40 cm. Až teprve potom jsem začal přemýšlet o obsahu svých fotografií.

      Nyní jsem ve věku, kdy je mi celkem jedno, jak se na moje fotografie kdo dívá. Jen se snažím zachytit svoje dojmy a to (jak říká jedna paní fotografka), co tady ještě hezkého zbylo.